Hospodářské noviny: Podpořit lidská práva a investovat do umění. DOX vystaví díla Gerharda Richtera nebo Yoko Ono, budou i na prodej
Každá kazeta projektu Art 19 obsahuje 10 signovaných uměleckých tisků děl. Na snímku je to od Gerharda Richtera. autor: Art 19
Daniel Konrád, vedoucí kulturní rubriky26. 11. 2019 00:00
Ve svém postavení by irský právník Bill Shipsey mohl jen tak vyhlásit sbírku na podporu lidských práv. Poté co zařídil umístění tapiserie s obrazem Petra Síse na pražském letišti nebo busty čínského disidenta Liou Siao-poa v pražském Centru současného umění Dox, by patrně našel dost podporovatelů. Asi těžko by ale Shipsey získal 127,5 milionu korun, což může být výsledek jeho nového projektu nazvaného Art 19.
Signované tisky svých nových děl pro něj vytvořili špičkoví současní výtvarníci v čele s Gerhardem Richterem. Němec, jehož tři malby se v této dekádě vydražily každá v přepočtu za více než 786 milionů korun, poskytl nový abstraktní obraz. Další dodali Jihoafričan William Kentridge, íránská umělkyně Širin Nešat, duo moskevských konceptualistů Emilia a Ilja Kabakovovi nebo Japonka Yoko Ono. Všichni bez nároku na honorář, aby podpořili boj za lidská práva.
Shirin Neshat: From 'The Home of my Eyes' Series, 2015 - 2019.
Foto: Art 19
Mimořádný sběratelský soubor 10 prací spolu s dokumentací, jak vznikaly, vystaví čtveřice evropských galerií včetně pražského Centra současného umění Dox, kde budou k vidění od 13. prosince. Už 1. prosince ale na webu začne prodej limitované edice
100 kusů kazet, z nichž každá obsahuje všech 10 děl. Jedna kazeta bude stát 50 tisíc eur, v přepočtu téměř 1,3 milionu korun. "Takže to je a není charita. Výtěžek z projektu sice půjde na činnost lidskoprávní organizace Amnesty International, ale jsme si jisti, že hodnota děl tu částku 50 tisíc eur převyšuje. Lidé to tedy klidně mohou brát jako investici do umění," vysvětluje Shipsey.
Zasáhnout člověka uvnitř
Projekt se jmenuje Art 19 podle anglické zkratky pro článek 19 ze Všeobecné deklarace lidských práv, jenž každému garantuje právo na svobodu přesvědčení a projevu. Letos jednašedesátiletý Ir desítky let pracoval pro Amnesty International, svého času ostatně zasílal i dopisy do vězení Václavu Havlovi.
"Česko má poměrně vyvinutou občanskou společnost, dnes tady žádné velké porušování článku 19 nevidím. Ale musíme si přiznat, že 71 let po přijetí Všeobecné deklarace lidských práv celosvětová situace zdaleka není ideální," ilustruje Shipsey, proč chce na deklaraci upozornit.
Už začátkem tisíciletí založil zvláštní sekci Amnesty International nazvanou Art for Amnesty, kterou se do boje za lidská práva snažil zapojit umělce. Ze stejné myšlenky vychází projekt Art 19. "Umění dovede člověka zasáhnout uvnitř, oslovit ho po pocitové stránce, vzbudit v něm mnohem silnější reakci, než kdybychom mu třeba jen dali přečíst článek o porušování práv v některé vzdálené zemi," říká Shipsey.
Mechanismus je však výhodný oboustranně. Když Shipsey zapojí známé umělce, může oslovit více lidí. A když umělci − jako v tomto případě − vyrobí špičkové práce a souhlasí s jejich prodejem, výtěžek může být mnohonásobně vyšší, než kdyby Amnesty International jen vybírala peníze od donátorů a nic za to nenabízela.
Kiki Smith: Flowers in the Sky, 2019
Foto: Art 19
Němcům stačil Richter
"V podstatě je to projekt čtyř přátel," popisuje Shipsey, jak loni zakládal společnost Art 19 v německém Münsteru. Právě tady působí jeden z jeho kolegů Michael Karstens, německý galerista, který vytváří všechny tisky umělcům Gerhardu Richterovi, Kiki Smithové a dalším. Stejnou technikou vytvořil i díla umístěná v kazetách Art 19.
Shipsey s Karstensem následně přizvali ještě Jochena Wilmse, bývalého zaměstnance německého vydavatelství Bertelsmann, a Burkharda Richtera, jenž pracoval pro přední mezinárodní advokátní kancelář Freshfields Bruckhaus Deringer a dnes sbírá umění. "Sešli jsme se s jasným cílem založit ziskovou firmu, která bude prodejem uměleckých děl dodávat peníze lidskoprávním organizacím," shrnuje Shipsey.
Výtěžek z projektu Art 19 věnují Amnesty International, která dostane 80 až 85 procent částky. Záležet bude na tom, jak rychle se kazety prodají. "Každá kazeta se signovanými tisky obsahuje 10 děl, jedno od každého umělce. Kazet jsme vyrobili stovku a uhradili náklady. Jen zatím nevíme, kolik budeme muset investovat do marketingu. Je možné, že 1. prosince na webu spustíme prodej a všechna díla budou ještě ten den pryč. Anebo se to povleče rok a budeme si muset pronajmout stánek na uměleckých veletrzích v Kolíně nad Rýnem nebo Basileji," připouští Shipsey.
Že by projekt neuspěl, je však už teď nepravděpodobné. Informují o něm vybraná média v čele s německým deníkem Frankfurter Allgemeine Zeitung či britským Guardianem a první němečtí sběratelé již projevili zájem o koupi kazet. "Stačilo jim podívat se, jak vypadá dílo Gerharda Richtera, a víc nepotřebovali," vysvětluje Shipsey.
VIDEO
VIDEOVýroba tisku Gerharda Richtera pro projekt Art 19
Sedmaosmdesátiletý drážďanský rodák Richter, který dnes působí v Kolíně nad Rýnem, byl do loňska nejdražším žijícím malířem na světě − než ho předčil Angličan David Hockney. Pražané se s Richterovou tvorbou mohli seznámit na předloňské výstavě v Národní galerii, která však obsahovala převážně starší díla. To zahrnuté do projektu Art 19 vzniklo minulý rok.
Podle Jana Skřivánka z časopisu Art+Antiques by hodnotu Richterovy novinky bylo těžké stanovit. "U grafik cena záleží na mnoha faktorech, technice, rozsahu edice, kdy a kým byly vydány. V případě Gerharda Richtera to v praxi znamená rozptyl od pár set eur do více než půl milionu eur," upozorňuje Skřivánek, že rekord zatím drží grafika podle Richterova obrazu Betty, před pěti lety prodaná v Londýně za 314 tisíc liber, v přepočtu zhruba 9,3 milionu korun.
Přestože samotná Richterova účast garantuje, že projekt bude vidět, Bill Shipsey se dohodl se čtyřmi galeriemi včetně pražského Doxu, že všechna díla z kazety vystaví a uspořádají vernisáže pro zvané hosty.
"Doufáme, že mezi nimi budou i potenciální kupci," vysvětluje. Kazety jdou do prodeje 1. prosince. O devět dnů později začíná výstava děl v berlínské galerii Me Collectors Room, následující den v ženevském Muzeu moderního a současného umění známém pod zkratkou MAMCO, 12. prosince se přidá Dox a následující den pařížský Grand Palais. "Samozřejmě to děláme hlavně proto, aby díla kromě sběratelů viděla i širší veřejnost. A tím pádem se dozvěděla o naší činnosti a třeba se začala zajímat o lidská práva," vysvětluje právník.
Yoko Ono: A Piece of Sky, 2019.
Foto: Art 19
Od Kentridge po Guptu
Sběratelé tak mohou získat originální signované tisky od autorů, kteří se na českém trhu s uměním až na naprosté výjimky neobjevují. Všechny práce mají rozměry 98 × 68 centimetrů a speciální technikou mnohovrstevnatého tisku je vytvořil Shipseyho kolega Michael Karstens.
Významným účastníkem je čtyřiašedesátiletý Jihoafričan William Kentridge. "Před dvěma měsíci získal cenu japonské císařské rodiny Praemium Imperiale, což je taková Nobelovka za výtvarné umění," připomíná Bill Shipsey. Kentridge, jemuž retrospektivní výstavu uspořádalo newyorské muzeum MoMA a který například vymyslel výtvarné řešení inscenací v newyorské Metropolitní opeře, do projektu přispěl reprodukcí účetní knihy ze zlatého dolu v Johannesburgu. Připomíná časy jihoafrického apartheidu, kdy sám čelil cenzuře. "Přes tu knihu ale přidal nápis 'Názor Boha neznáme'. Vykládám si to jako vzkaz všem fundamentalistům, kteří se tváří, jako by nejlépe věděli, co by Bůh říkal a chtěl po lidech, kdyby tu byl," interpretuje Shipsey.
William Kentridge: God's Opinion is Unknown, 2019.
Foto: Art 19
Výtvarníky prý neinstruoval, jednotlivá díla se k tématu Všeobecné deklarace lidských práv mohou a nemusí vztahovat. Například Yoko Ono, vdova po hudebníkovi Johnu Lennonovi z kapely Beatles, v tom svém pracuje s typickým motivem oblohy. Moskevští konceptualisté Emilia a Ilja Kabakovovi, kteří v Sovětském svazu nesměli oficiálně vystavovat, zase oslavují lidskou svobodu.
Dále se projektu účastní íránská umělkyně Širin Nešat, která přes fotografii arménské dívky dodala nápis v perštině, pak Šilpa Gupta, jež letos zastupovala Indii na Benátském bienále, nebo Japonka Čiharu Šiota, kdysi žákyně performerky Mariny Abramovičové.
Až se 13. prosince výstava v Centru současného umění Dox otevře pro veřejnost, všech 100 kazet z projektu Art 19 už by mohlo být rozebraných. "Pokud se to podaří, už vymýšlíme, koho oslovit pro další kazety. Ideálně bychom je takhle chtěli vydávat každého půldruhého roku," avizuje Bill Shipsey.
A Jan Skřivánek z časopisu Art+Antiques zase nevylučuje možnost, že noví majitelé kazet po čase začnou jednotlivá díla rozprodávat. "V případě podobných alb se často stává, že jsou časem rozdělena, protože cena jednotlivých tisků je větší než celého souboru. Víc lidí bývá ochotno koupit si jednotlivý list než celý soubor, který se časem stane příliš drahým," dodává Skřivánek.